Pochopení Dibbuka: Zlovolného ducha v židovské mytologii

Dibbuk (hebrejsky: דיבוק) je termín používaný v židovské mytologii a folklóru k popisu typu ducha nebo entity, o které se věří, že obývá tělo živé osoby. Slovo „dibbuk“ pochází z hebrejského slova „dbk“, což znamená „lpět“ nebo „přilnout si“. jejich jednání, což je vede k tomu, že se chovají způsobem, který se vymyká charakteru a často škodí sobě nebo ostatním. Někdy se má za to, že přítomnost dibbuku je indikována změnami v chování dané osoby, jako jsou náhlé změny nálady nebo nevysvětlitelné fyzické pohyby.…Podle některých zdrojů může dibbuk vstoupit do těla člověka různými způsoby, např. pozvaný do těla nebo přenášením prostřednictvím kontaktu s předmětem, který byl posedlý duchem. Jakmile je dibbuk v těle, říká se, že má moc ovládat myšlenky a činy člověka a může v něm způsobit halucinace, noční můry a další formy psychických jevů....V některých případech se věří, že dibbuk je duch. zesnulého člověka, který se nemohl přesunout do posmrtného života, možná kvůli nedodělkům nebo nevyřešeným emocím. V těchto případech lze na dibbuk pohlížet jako na formu duchovní entity, která hledá řešení nebo uzavření, aby mohla jít dál.…Pojem dibbuk je podobný jiným formám vlastnictví nalezeným v různých kulturách a náboženstvích, jako je představa démonické posednutí v křesťanství nebo koncept posedlosti v mnoha domorodých kulturách. Myšlenka dibbuku je však jedinečná v tom, že se věří, že je to zlomyslný duch, který může vstoupit do těla živého člověka a převzít kontrolu nad jeho činy.