Pochopení neprojevenosti: Myšlenka, která realita skrývá víc, než odhaluje

Nemanifestnost odkazuje na myšlenku, že některé aspekty reality nejsou přímo vnímatelné nebo pozorovatelné, a proto je nelze poznat prostřednictvím našich běžných smyslů nebo kognitivních procesů. Jinými slovy, neprojevenost naznačuje, že existují aspekty reality, které nejsou explicitně přítomny v naší zkušenosti, ale spíše jsou implikovány nebo odvozeny z toho, co prožíváme.…Například pojem „čas“ je často považován za neprojevený aspekt reality, neboť ji nelze přímo vnímat našimi smysly. Plynutí času můžeme usuzovat pouze na základě změn našich zkušeností a fyzického světa kolem nás. Podobně jsou abstraktní pojmy jako „spravedlnost“ nebo „láska“ také považovány za neprojevené, protože je nelze přímo pozorovat nebo měřit, ale spíše je chápat prostřednictvím jejich účinků na naše zkušenosti a chování. , které často předpokládají existenci říší nebo dimenzí reality, které jsou mimo naše běžné vnímání. Například v buddhismu se pojem „prázdnoty“ (šúnyata) vztahuje k neprojevené povaze všech jevů, na které se pohlíží jako na bez vlastní existence a závislé na jiných faktorech, pokud jde o jejich význam a existenci. Podobně v Advaita Vedanta se pojem „Brahman“ vztahuje k neprojevené, všezahrnující realitě, která je základem projeveného světa našich zkušeností.…V souhrnu se neprojevenost týká myšlenky, že existují aspekty reality, které nelze přímo poznat prostřednictvím naše běžné smysly nebo kognitivní procesy a musí být odvozeny nebo pochopeny prostřednictvím jejich účinků na naše zkušenosti a chování. Tato myšlenka je ústředním bodem mnoha filozofických a duchovních tradic, které často předpokládají existenci říší nebo dimenzí reality, které jsou mimo naše běžné vnímání.