Anabaptistické hnutí: Radikální reformace

Termín „anabaptista“ pochází z řeckých slov „ana“ (opět) a „baptizo“ (křtít). Používalo se k popisu skupiny protestantských křesťanů, kteří se objevili v 16. století, zejména ve Švýcarsku a Německu. Anabaptisté byli známí svou vírou ve křest dospělých, který považovali za nezbytný krok v křesťanské víře.…Hnutí anabaptistů začalo jako reakce proti praktikám zavedených církví, které považovali za zkažené a postrádající duchovní vitalitu. Věřili, že církev by měla být spíše společenstvím věřících, kteří osobně zažili transformační moc Ježíše Krista, než jen institucí se souborem pravidel a rituálů....Anabaptisté také zdůrazňovali důležitost života v poslušnosti Boží vůli, jak je zjeveno v Bibli. To zahrnovalo praktiky jako nenásilí, nevzdorování a odmítání přísah a nadávek. Věřili, že tyto praktiky jsou nezbytné pro pravý křesťanský život a že jsou nezbytné pro spasení....Anabaptistické hnutí však nebylo bez kontroverze. Mnohé z jejich přesvědčení a praktik byly zavedenými církvemi a civilními autoritami považovány za radikální a ohrožující. V důsledku toho bylo mnoho anabaptistů pronásledováno a dokonce zabito za svou víru.……Dnes lze dědictví anabaptistického hnutí vidět v různých křesťanských denominacích, včetně Amishů, Mennonitů a Bratří v Kristu. I když se konkrétní přesvědčení a praktiky těchto skupin mohly časem vyvíjet, všechny sdílejí společné dědictví a oddanost principům anabaptistického hnutí.