Mýtický význam Persefony ve starověkém řeckém náboženství a mytologii

Persephone (nebo Persephassa, Persipolis) byla bohyně jarního růstu ve starověkém řeckém náboženství a mytologii. Byla dcerou Dia a Demeter, bohyně zemědělství a plodnosti, a manželkou Háda, boha podsvětí. Její příběh je důležitou součástí Eleusinských mystérií, náboženského svátku konaného ve starověkém Řecku. Jméno Persephone pochází z řeckých slov „per“ znamenající „okolo“ a „sephones“ znamenající „přenašeč radosti“. Často byla zobrazována jako krásná dívka s květinovou korunou a žezlem z květin. Její symbolika byla spojena s koloběhem života a smrti a věčným návratem jara po zimě. Mýtus o Persefone vypráví příběh o tom, jak ji unesl Hádes, který se do ní zamiloval, když na poli trhala květiny. . Vzal ji do podsvětí a udělal z ní svou královnu, což způsobilo, že její matka Demeter truchlila a hledala ji. Nakonec byla uzavřena dohoda mezi Zeusem a Hádem, která umožnila Persefoně vrátit se do světa nahoře, ale pouze během jarních a letních měsíců, kdy je země úrodná a zelená. Během podzimních a zimních měsíců se bude muset vrátit do podsvětí, což způsobí, že země bude neplodná a studená. Tento mýtus vysvětluje střídání ročních období a koloběh života a smrti, ke kterému dochází každý rok.…Persefonin příběh byl v historii převyprávěn a znovu interpretován mnoha různými způsoby a nadále je důležitou součástí západního kulturního dědictví. Často je vnímána jako symbol ženskosti, plodnosti a cyklického charakteru života a její mýtus inspiroval nespočet uměleckých, literárních a hudebních děl.