Moc a autorita imperátorství ve starém Římě

Imperatorství je termín používaný ve starověkém Římě k popisu síly a autority vojenského velitele, zejména toho, který dosáhl velkého úspěchu na bitevním poli. Samotné slovo „imperátor“ pochází z latinského slova „velitel“ a často se používalo jako titul pro generály, kterým římský senát nebo lid udělil mimořádné pravomoci....V praxi imperátorství znamenalo, že autoritu měl generál. velet armádám, rozhodovat o vojenské strategii a dokonce řídit provincie nebo území, která byla dobyta Římem. Imperátor byl viděn jako vůdce, kterého si bohové vybrali, aby vedl římskou armádu k vítězství, a jeho slovo bylo zákonem na bitevním poli...…Pojem imperátorství byl úzce spjat s myšlenkou „imperia“ neboli moci. a autorita udělená římskému generálovi státem. Impérium dalo generálovi právo velet jednotkám, rozhodovat o vojenské strategii a řídit území, která byla dobyta Římem. V praxi bylo imperium často používáno jako způsob, jakým římská vláda vykonávala kontrolu nad svými územími, aniž by je musela fyzicky okupovat.…Koncept imperátorství hrál důležitou roli v dějinách starověkého Říma, zejména v období římské republika (509-27 př. Kr.). Během této doby mnoho slavných generálů, jako byl Julius Caesar a Pompeius Veliký, získalo díky svým úspěchům na bitevním poli velkou moc a vliv a římský senát nebo lid jim udělil titul imperátora. Pojem imperátorství však nebyl omezen na období republikánů a nadále se používal také v celé Římské říši (27 př. n. l. – 476 n. l.).