Historie a význam titulu padišáha

Padishah (persky: پادشاه, vyslovováno [pādisɑh]) je titul používaný v Persii (nyní Írán) a dalších částech Středního východu k označení panovníka nebo císaře. Slovo je odvozeno ze staroperského slova „padišah“, což znamená „král“ nebo „císař“.

Titul padišáh používali vládci Achajmenovské říše, kterou založil Kýros Veliký v 6. století před naším letopočtem. Achajmenovští králové byli známí jako padišáhové a vládli nad rozlehlou říší, která se táhla od řeky Indus na východě až po Thrákii na západě.…Po pádu Achajmenovské říše přijaly titul Padišáh následující perské říše, včetně Parthská a Sasánova říše. V těchto říších byl padišáh vnímán jako božský vládce, kterého bohové ustanovili, aby vládl svým poddaným. používá se k označení sultána nebo císaře. V moderní době se tento titul stále používá v některých kontextech, například ve jménu íránského krále Shahanshaha (krále králů).