Porozumění neoscholastice: Filosofické a teologické hnutí

Neo-scholastika je filozofické a teologické hnutí, které se objevilo na konci 19. století a pokračovalo do poloviny 20. století. Vyznačovalo se obnoveným zájmem o díla Tomáše Akvinského a o scholastickou metodu, která klade důraz na použití rozumu a argumentace k pochopení a obhajobě katolické doktríny. středověku a zároveň uznává svůj dluh vůči této tradici. Neo-scholastičtí myslitelé se snažili aplikovat poznatky moderní filozofie a teologie na tradiční doktríny Církve a zároveň se zabývali výzvami modernity a vědecké revoluce.…Některé klíčové rysy neoscholastiky zahrnují:…1. Zaměření na použití rozumu a argumentace v teologickém bádání, spíše než na pouhé spoléhání se na autoritu nebo tradici. Důraz na důležitost metafyziky a studia bytí, stejně jako podstaty Boha a světa.
3. Závazek k myšlence, že víra a rozum se spíše doplňují než protichůdné, a že je lze spojit v harmonickou syntézu.…4. Ochota zapojit se do moderních filozofických a vědeckých myšlenek a zároveň kriticky hodnotit jejich slučitelnost s katolickou doktrínou.…5. Důraz na důležitost svátostí a roli milosti v lidském spasení. Tomáš Akvinský († 1274), jehož díla byla znovu objevena a stala se hlavním vlivem na hnutí.
2. Joseph Kleutgen (1801-1883), který obsáhle psal o vztahu mezi vírou a rozumem.
3. Matthias Joseph Scheeben (1831-1888), který vyvinul neoscholastický přístup k nauce o církvi.
4. Johann Baptist Franzelin (1806-1876), který byl významným obhájcem církevního učení o Neposkvrněném početí a Nanebevzetí Panny Marie.
5. Edward Schillebeeckx (1902-2009), který obsáhle psal o vztahu mezi vírou a moderní kulturou.